Dálniční známky v Evropě

Pokud plánujeme cestu do zahraničí autem, většinou počítáme, kolik nás bude stát benzín nebo nafta. K této částce ovšem musíme připočítat ještě náklady za poplatky pří průjezdu po dálnici. U nás je samozřejmostí dálniční známka ve formě samolepky. Zajímavé je, že tento jednoduchý způsob nepřevažuje ve většině evropských zemí. Jedná se o jednoduchou aplikací výběru poplatku, dle mého názoru se ovšem na něm nevybere tolik finančních prostředků jako v ostatních případech. Nejčastěji je provozován výběr poplatku na mýtné bráně, kde nás zastaví závora. Někdy se platí mýtné hned na vstupu, většinou je to na kratších úsecích dálnice, na mostech či před tunelem. Častěji se ale platí až při sjezdu z dálnice. U závory na vstupu si vyzvedneme lístek podobný tomu, který si bereme v některých našich nákupních centrech. Při výjezdu z dálnice se nám vypočítá cena dle ujetých kilometrů (lístek ze vstupní brány vše propočítá). Tuto sumu uhradíme a můžeme jet dál.

Tento výběr se tváří jako férový princip, kdy zaplatíte jen za ujeté kilometry. Při troše počítání zjistíme, že systém provětrá kapsu řidičům, kteří dálnici používají pravidelně. Hrubě odhadnuta průměrná cena za průjezd jednoho kilometru dálnice s mýtnou branou je cca 1,50 Kč (tato cena platí pro Chorvatsko, např. ve Španělsku je to okolo 2,50 Kč). Pokud bychom tuto částku vynásobili počtem ujetých kilometrů po dálnici u nás, pravděpodobně většina z nás by musela sáhnout hlouběji do kapsy. Česká roční dálniční známka stojí 1500 Kč. Pokud bychom zde měli mýtné brány se stejnými cenami, jako mají Chorvaté, tak při útratě 1500 Kč bychom se museli vejít do 1000 ujetých kilometrů po dálnici za celý rok. Dle mého názoru by se málokdo do tohoto limitu vešel. Jedna cesta z Prahy do Ostravy a zpět a zbylo by mi 200 kilometrů na zbytek roku.

Takže zatleskejme stavu, který je zde nastolen, a buďme rádi za samolepku za tuto cenu. Pokud si myslíte, že jediní, kdo se snaží na mýtných branách odírat turisty, jsou Chorvati tak jste na omylu. Mýtné brány se závorou provozuje většina států, kde se tyto poplatky vybírají.

Mýtné brány s platbou na místě

Tento systém funguje v těchto zemích: Francie, Španělsko, Portugalsko, Chorvatsko, Řecko, Italie, Makedonie, Velká Británie, Irsko, Srbsko, Polsko, Bělorusko.

Dálniční známky – samolepky

Samolepící dálniční známky se používají v šesti státech Evropy, včetně České republiky. U nás máte při půjčení automobilu v autopůjčovně českou dálniční známku v ceně. Na čerpacích stanicích, poštách či jiných prodejních místech jsou nabízeny dálniční známky s různou délkou platnosti. Roční dálniční známky jsou k dispozici ve všech zemích. Dále jsou k mání 7denní, 10denní, měsíční, dvouměsíční, roční. Tento systém je využíván v těchto státech:

• Česká republika (10denní, měsíční, roční)
• Rakousko (10denní, dvouměsíční, roční)
• Slovinsko (7denní, měsíční, roční)
• Bulharsko (7denní, měsíční, roční)
• Švýcarsko (jen roční za 40 franků, což je cca 900 Kč)

Elektronické mýtné brány – jednorázová platba předem

Jedná se o moderní výběr dálničních poplatků. Není potřeba žádná krabička v autě, mýtná brána identifikuje automobil podle registrační značky a následně porovná s databází zaplaceného dálničního poplatku. Tento poplatek se dá zaplatit přes internet nebo na čerpacích stanicích. Státy, kde je tento systém provozován:

• Maďarsko
• Rumunsko
• Slovensko
• Norsko (jak bez krabičky, tak s krabičkou v autě, na dvou místech musíte dokonce zastavit)

Elektronické mýtné brány – předplacené s přijímačem v autě

Tento systém je určen pro ty, kteří využívají dálnici často. Výhodou je průjezd vyhrazeným pruhem na mýtných branách bez zastavení. Většinou je na tuto službu vztahuje určitá sleva. Ve vozidle je na čelním skle nalepena krabička, která komunikuje s mýtnou branou. Majitel pouze kontroluje, zdali má dostatečný kredit a v případě jeho nízkého stavu si ho dobije převodem peněžních prostředků na svůj účet u provozovatele mýtných bran. Z něj se mu odečítají peníze za projeté kilometry po dálnici. Pro osobní automobily lze tento systém využít v Srbsku, Norsku, v Turecku je dokonce povinný.

Dálniční poplatky v Turecku

V Turecku musíte zastavit na první mýtné bráně, kde si zaregistrujete svůj vůz pomocí malého techničáku a pasu. Nabijete si kredit, z kterého se vám budou strhávat částky za ujeté kilometry po tureckých dálnicích. Mýtné brány komunikují s přijímačem, který dostanete a nalepíte si ho na čelní sklo. Více na stránkách o elektronickém mýtě v Turecku.

Dálniční poplatky v Norsku

V Norsku mají svůj systém. Pokud jezdíte častěji po norských dálnicích, potřebujete si obstarat do auta krabičku, která bude komunikovat s mýtným branami a strhávat vám peníze. Pokud tam jedete jako turista, krabičku nepotřebujete. Buď si můžete přes internet zaregistrovat svoji kreditní kartu, z které vám bude dálniční poplatek automaticky stržen, nebo se na vše můžete vykašlat, pokud jedete soukromým automobilem a faktura za dálniční poplatek vám dorazí domů. Pravděpodobně na adresu, kterou máte v technickém průkazu vozidla. Důležitá informace je, že registrovat se nemusí pouze soukromá vozidla, pro firemní toto neplatí. Pokud jedete s vozem autopůjčovny je třeba toto vozidlo nejprve zaregistrovat na stránkách EPC, faktura za dálniční poplatky dorazí do příslušné autopůjčovny.

V řadě států se poplatky za průjezd po dálnici vůbec nevybírají. Takže až pojedete do těchto států, určitě nezatížíte svůj rozpočet o dálniční poplatky: Německo, Holandsko, Belgie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Dánsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Ukrajina, Malta, Kypr, Kosovo, San Marino, Bosna a Hercegovina (zpoplatněn pouze cca 30 km úsek poblíž Sarajeva). V řadě států se vybírá za přejezd mostů či průjezd tunelem. Nemalou částku za průjezd tunely zaplatíte v Rakousku, pokud vyrazíte přes Salzburg do Chorvatska, tak za průjezdy tunely zaplatíte kolem 20 Euro.